Ekologická újma je měřitelně nepříznivá změna se závažnými nepříznivými účinky na vybrané přírodní zdroje (půdu, povrchové nebo podzemní vody, vybrané chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a přírodní stanoviště).
Povinností provozovatelů činností vyjmenovaných v příloze č. 1 zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, je znát veškerá rizika, která ekologická újma představuje, která by mohla nastat v důsledku provozování vyjmenovaných činnosti. Za tímto účelem proto musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizik ekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologické újmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančního zajištění.
Povinnost mít zpracované hodnocení rizik a případně finanční zajištění nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2013.
Hodnocení rizika vzniku ekologické újmy provádí provozovatel pro každé jednotlivé místo, kde je prováděna některá z provozních činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu č. 167/2008 Sb.. Hodnocení je prováděno ve dvou stupních:
Základní hodnocení rizik se může v případě větších firem týkat desítek až stovek jednotlivých míst a činností v rámci jedné společnosti.
Povinnost finančního zajištění se vztahuje na ty provozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik dospěli k závěru, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než 20 mil. Kč.
Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti rizika ekologické újmy.
Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN ISO 14000 nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování či získání certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Současně se na něj nevztahuje povinnost mít finanční zajištění.
Finanční zajištění není povinen zabezpečit také provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.